práce / Ženský dvůr I. / site specific

Malá pevnost Památník Terezín

„Advokátka snů a emocí“ Kamila Ženatá ve své aktuální dvojvýstavě instalované v terezínské Malé pevnosti (1. 5. – 26. 8. 2013) a v DOXu (7. 6. – 26. 8. 2013) pracuje se surově znějícími pojmy jako transgenerační přenos traumatu, vytěsňování bolesti nebo vláda totality a to ve vztahu k ženskému světu. Autorka, která se na české umělecké scéně prosadila svou komplexní prací s výstavním prostorem a důrazem na nepřenositelný osobní zážitek, pak neváhá jít při jejich zhmotňování až na dřeň.

Tématem instalace je žena a ženství a jejich neúprosné svázání se společenskými, sociálními a rodinnými podmínkami, které člověka dlouhodobě formují. Kamila Ženatá kromě své umělecké činnosti dlouhodobě vede skupinové psychoterapeutické a arteterapeutické kurzy a i díky těmto zkušenostem si klade otázky ohledně našich schopností vystoupit z řetězů vlastní minulosti:

V prostoru Malé pevnosti Památníku Terezín i Centra současného umění DOX sází na komplexní emocionální pohlcení návštěvníka. Líbivost ale nezaručuje. Odosobněná monochromatičnost prostoru plného hrnců, vypraného prádla a dalších předmětů, které si spojujeme s idealizovaným dětstvím a domáckým, bezpečným vnímáním světa, vytváří silně tísnivý dojem. Autorka využívá i další pro ni typické prostředky; všeprostupující audiovizuální podkres, dobové dokumenty a prorůstání s výstavním prostorem například formou textových zásahů do zdí.

Kamila Ženatá sice čerpá z rodové zkušenosti, ale v projektu Ženský dvůr téma zobecňuje a sleduje linii nejen jednoho konkrétního příběhu, ale i mnohých jiných. Ostatně trauma, zpřetrhané vazby a represe, které rozkládají naše vztahy, patří k životu obecně. A generační syndromy se dál a dál přenáší z rodičů na děti doprovázeny vznikem vztahových obranných mechanismů, které autorka přeneseně nazývá „kamennými srdci“.

„Úvaha o tom, jestli je vůbec možné sejít z cesty, po které je předurčeno, že půjdeš, i když toto určení není zjevné a jasné, přesto je nějak neodvratné, protože tví předkové ti předali nevědomé způsoby, své životy a své osudy jako nitě, kterými jsi spoután, možná, že se tomu říká transgenerační přenos. Vězni ve svých hlavách, platí to stále? Uvězněni v celách svého osudu?“

(Kamila Ženatá)